Madeira je ostrov, který si většina lidí spojuje hlavně s turistikou. A není divu. Najdeš tu desítky levád – historických zavlažovacích kanálů, podél kterých vedou nádherné stezky skrz džungli, hory i vodopády. K tomu ikonické horské přechody jako Pico do Arieiro → Pico Ruivo, dramatické pobřežní traily nebo klidné lesní cesty v oblasti Fanal.
Je to místo, kde můžeš každý den vyrazit na úplně jiný typ trasy – od nenáročné procházky až po fyzicky náročný horský přechod v oblacích.
My jsme se ale rozhodli pojmout Madeiru trochu jinak. Navštívili jsme ji v květnu 2025 a měli jsme na ni vymezených 5 dní – z toho pouze 3 celé dny, a tak jsme si půjčili auto a zkusili otestovat, co vše je možné objevit v krátkém časovém horizontu. Auto jsme měli zapůjčené od společnosti Statusflamingo Madeira a dali jsme mu pořádnou nálož kilometrů.
Vystřídaly se nám všechny druhy počasí, koupali jsme se v oceánu i pluli na lodi, procházeli se v lese i na horách, ve městě i v přírodě. Madeira je bohatá na krajinu a na každém rohu najdeš něco jiného. Každý den jsme objevovali nová místa, ale vždy jsme se vraceli na jedno ubytování v oblasti São Martinho u Funchalu – Booking Amparo Delight by Homie. Ubytování bylo na super místě a opravdu pěkné s výhledem na oceán. Celkem nás stálo pro 4 osoby na 4 noci 11 815 Kč (náš apartmán měl dokonce 2 koupelny, takže top).
Letěli jsme z Katovic přímo do Funchalu se společností Wizzair a zpáteční cestu jsme si zpříjemnili přestupem v Lisabonu, kterému jsme věnovali ještě dvě noci. Na Madeiře jsme strávili plné 3 dny – intenzivní a nezapomenutelné.
Myslíš, že je reálné stihnout vůbec ostrov za 3 dny projet? Pojď si přečíst, jak jsme se s tím poprali my a co vše jsme zažili.
První den projíždění ostrova křížem krážem
Pico do Arieiro – východ slunce nad mraky
První den byl spíš seznamovací. Přilétáme kolem 17. hodiny, vyzvedáváme auto, ubytujeme se a jdeme jen na krátkou procházku po okolí. Nákup, večeře a brzo do postele – protože hned další den nás čeká moře zážitků.
Budík zvoní hodně brzy. V 5:45 vyrážíme z našeho města São Martinho směrem na Pico do Arieiro.
Když přijíždíme krátce před 6:30, parkoviště už je téměř plné. Chytáme jedno z posledních míst a ještě si vystojíme krátkou frontu na parkovací lístek. To jen potvrzuje, jak oblíbené tohle místo je. Hodně aut už to pak musí otáčet, protože obě parkoviště jsou plná. Celá tahle situace mi popravdě trochu rozbila moji naivní představu, že ve všední den brzo ráno se na tomto slavném místě vyhneme návalu turistů.
S malinko pokaženou náladičkou vyrážíme nahoru. Z parkoviště je to krátká procházka až na vrchol, nic náročného. Naštěstí první špatný dojem z místa napraví první výhledy na moře mraků, které si pomalu plyne mezi vrcholky hor.
Rychle docházíme na vrcholek a kocháme se východem slunce. Stojíme na vrcholu třetí nejvyšší hory Madeiry, pod sebou moře mraků, nad sebou jemně oranžové nebe a kolem ostré hřebeny hor, které vystupují z mlhy jako ostrovy. Přesně tak, jak to znáš z fotek – ale ve skutečnosti je to ještě intenzivnější.
Jakmile slunce začne vycházet, celé okolí se zahalí do zlatavého světla. Ranní opar se pomalu rozpouští a světlo se odráží od mohutných horských masivů. Je to nádhera. Tady si člověk opravdu připadá jako v nebi. Má to však svou stinnou stránku a tou jsou davy turistů na vrcholku čekající na východ slunce, ale chápu, my jsme taky jedni z nich.
Z tohoto místa vede jedna z nejznámějších tras na Madeiře – přechod mezi vrcholy Pico do Arieiro a Pico Ruivo (tzv. „Pico to Pico“). Ikonické „schody do nebe“ a úzké hřebeny, jedny z nejkrásnějších výhledů na ostrově.
My jsme se na ni chtěli vydat, ale v době naší návštěvy byla trasa uzavřená kvůli požárům a nestabilní půdě. Aktuálně už by měla být znovu otevřená, ale nově je zpoplatněná a je potřeba si předem udělat rezervaci.
Kousek cesty vedoucí k „těm“ schodům byl průchodný, ale upřímně? Když jsme viděli ty davy lidí, které se tam po východu slunce vydali, tak jsme si to raději nechali ujít a jeli objevovat jiná místa.
Levada dos Balcões PR 11 – zelený ráj
Další zastávka: Levada dos Balcões.
Zaparkujeme kousek dál (Estacionamento do Ribeiro Frio) a vydáváme se příjemnou cestou dolů k levádě. Jelikož jsme zde byli velmi brzy, tak jsme na stezce byli úplně sami. Pouze na místě „balkónu“ se nacházel starší pár, který po chvilce místo opustil a my ho tak měli na dlouhou chvíli jen pro sebe.
- délka: cca 3 km tam i zpět
- téměř bez převýšením, ideální odpočinková procházka
Cesta vede podél levády. Po cestě míjíme i menší vodní kanály a schodovité části, kde proudí voda. Všude kolem rostou obrovské divoké monstery, které tu působí úplně přirozeně.
Výhled na samotném „balkóně“ ? Naprosto dechberoucí. Zelené vrcholky, hluboká údolí a mlha, která se mezi nimi převaluje.
Tohle místo je známé i ptáčky, kteří si sedají lidem na ruku. Je to roztomilé, ale musíme si uvědomit, že ptáčci tak ztrácí své přirozené chování (plachost, hledání potravy). Je důležité respektovat jejich prostor a chránit je.
Aguage Waterfall – skrytý vodopád bez davů turistů
Vodopád Aguage není žádná „instagramová klasika“. Právě naopak. Je to takový malý poklad schovaný v přírodě. Od auta je to zhruba 10 minut chůze, ale cesta není úplně značená a chce to trochu hledat. O to větší radost máš, když ho opravdu najdeš. Vodopád je opravdu krásný. Padá přímo do malého jezírka pod ním.
Nevede sem pořádná cesta a myslím si, že vodopád není moc známý. My jsme tady byly téměř celou dobu úplně samy. A to je na Madeiře něco, co si fakt užiješ – protože některá známější místa bývají dost rušná.
Miradouro do Guindaste – nejkrásnější výhledy
Po obědě ve městě Faial se přesouváme na vyhlídku Miradouro do Guindaste.
A tady přichází pro mě jedna z nejkrásnějších scenérií na ostrově. Před námi se otevírá vyhlídka na útes Rocha da Galé, obrovské zelené útesy padající přímo do oceánu, dole vlny narážející na pobřeží a v dálce nekonečný horizont. Bez přehánění – jedna z nejhezčích vyhlídek, jaké jsem kdy viděla.
Přímo u parkoviště jsou dva prosklené balkóny s výhledem na útesy. Nebylo zde ani tak rušno jako jinde. Na parkovišti je také k dispozici WC zdarma.
Ponta de São Lourenço – Východní cíp ostrova
Další zastávkou je oblast Ponta de São Lourenço – úplně jiný svět než zbytek Madeiry. Suchá, větrná krajina, minimum zeleně a dramatické skalní útvary.
My jsme útesy tentokrát viděli jen z dálky, protože už jsme neměli prostor projít celý trail. Ale o to víc máme chuť se sem vrátit.
Alespoň jsme si zastavili na vyhlídce Miradouro da Ponta do Rosto, odkud jsou nádherné výhledy na ostré útesy a otevřený oceán. Velmi tady foukalo, ale vyhlídky byly krásné. A na místě bylo minimum lidí, jelikož všichni mířili hlavně na trail, proto jsme toto místo měli zase téměř pro sebe.
Madeira Airport runway viewpoint – letadla na dosah
Taky jsme se zastavili na ikonických vyhlídkách na letiště.
Letiště na Madeiře (Cristiano Ronaldo International Airport) patří mezi nejzajímavější na světě – přistávací dráha je částečně postavená na pilířích nad oceánem. Pozorovat přistávající letadla mezi horami a oceánem je fakt zážitek. Naštěstí za naší návštěvy nebyl velký vítr, takže se nekonaly nějaké extrémní manévry, jako je vidět na sociálních sítích.
Cristo Rei a večer u oceánu
Poslední zastávkou dne je vyhlídka Miradouro do Cristo Rei.
Před vyhlídkou se dá úplně v pohodě zaparkovat. Také tady najdeš toalety zdarma. Od sochy scházíme po schodech dolů směrem k oceánu na vyhlídku a užíváme si klidnější atmosféru večera a poslední výhledy dne.
Pak už se vracíme k ubytování a jdeme se vykoupat na pláž Praia do Arieiro, která je jen kousek od našeho ubytování. Tenhle první den byl… intenzivní. Projeli jsme kus ostrova, viděli hory, levády i pobřeží a každé místo mělo úplně jinou atmosféru.
Druhý den projíždění ostrova křížem krážem
Pozorování delfínů a velryb a magická Madeira z jiné perspektivy
Druhý den začínáme úplně jinak. Žádné hory, žádný východ slunce – ale oceán. Protože u oceánu se prostě musí na loď.
Hned ráno vyrážíme na výlet lodí za delfíny a velrybami se společností H2O Madeira (Název výletu Whale Watching). Výlet máme rezervovaný na 9:30, takže si trochu přispíme a vyrážíme do přístavu.
Na místě nás rozdělí do dvou menších skupin, dostaneme bezpečnostní pásy a krátké instrukce. Oblečení jsme nepodcenili – legíny, mikina a nepromokavá bunda jsou základ, protože voda občas cákne. Pokud by svítilo slunce, určitě bych přibalila kšiltovku a sluneční brýle – odraz od hladiny je docela nepříjemný.
💸 Cena výletu: cca 50–55 € / osoba
Jak funguje hledání zvířat?
To, co mě mile překvapilo, byl celý systém. Společnost má tzv. „spottera“ na pevnině – člověka, který z výšky sleduje dalekohledem oceán a naviguje lodě tam, kde se zrovna zvířata pohybují.
Na lodi se o nás starala milá průvodkyně, která nám celou dobu vyprávěla o jednotlivých mořských živočiších a bylo vidět, že ji práce opravdu baví.
Delfíni a velryby na dosah
Nejdřív vidíme velká hejna delfínů – bottlenose dolphins. Ti větší plavou klidně kolem lodě, úplně přirozeně, jako bychom byli součástí jejich světa. Dlouhé minuty je jen pozorujeme. Hejno je opravdu velké, jsou jich kolem nás desítky. Někteří klidně plují kolem lodi a v okolí a pár jedinců se nám chce ukázat a tak sebou plácají o hladinu.
Pak narážíme na hejno těch menších – hraví, rychlí, skákaví – spotted dolphins. Průvodkyně nám říká, ať se připravíme, že jakmile se loď rozjede, začnou vyskakovat z vody a „závodit“ s námi. Všichni pištíme nadšením.
A pak přijde vrchol. Dostáváme zprávu, že by se v okolí mohli pohybovat vorvani. Vyrážíme trochu hlouběji do oceánu… a opravdu. První objevujeme jednoho. A po chvilce další dva. Obrovská zvířata, klidná, majestátní. Jsme úplně nadšeni, protože velryby jsme si opravdu přáli najít.
Celý výlet trvá zhruba dvě hodiny a upřímně – je to jeden z nejsilnějších zážitků z celé Madeiry. Navíc vidět ostrov z oceánu? Zelené hory padající do vody vypadají úplně jinak než ze souše. Všem bych doporučila výlet absolvovat.
Jestli jsi taky nadšenec mořských potvůrek, tak mrkni na náš instagram, kde máme video z průběhu celé plavby.
Jardim do Mar – malé klidné městečko u pobřeží
Po návratu na pevnou půdu se přesouváme do města Jardim do Mar, kde se jdeme projít podél pobřeží.
V tomto městečku mají hezkou promenádu podél oceánu. Je tady absolutní klid a minimum lidí… a na konci malá „pláž“ plná kamenů, nad kterou ze skály padá vodopád. Vstup je však uzavřen právě kvůli padajícímu kamení.
Fanal – pohádkový les (i bez mlhy)
Po obědě vyrážíme směrem do hor, do oblasti Fanal Forest.
Po cestě míjíme začátek levády Levada das 25 Fontes, která patří mezi nejznámější trasy na ostrově – vede k vodopádům a lagunám, ale my si ji necháváme na příště.
Fanal je známý svými starými vavřínovými stromy, které jsou často zahalené v mlze a vytváří téměř mystickou atmosféru. My jsme mlhu neměly. Ale vůbec nám to nevadilo.
Slunce, zelené louky, stáda krav pasoucích se mezi pokroucenými stromy… celé to místo působilo klidně, skoro až pohádkově. Bylo příjemné si na chvilku jen tak sednout do trávy do stínu a kochat se přírodou a nebo se projít se po louce mezi pasoucími se krávami.
Dnes už se tady mimochodem začíná regulovat vstup (kvůli ochraně přírody), což dává smysl – tohle místo je opravdu unikátní. Nově tady bude omezený vstup a parkování a nainstalovány dřevěné chodníčky, aby se omezil dopad turismu na půdu tohoto krásného lesa. Je to trochu smutné, ale rozumné, pokud si tu přírodu nechceme rychle zničit.
Ribeira da Janela – ikonické skály v oceánu
Z hor sjíždíme zpátky k pobřeží, kde se počasí rychle změní, nebe se zatáhne a trošku nám začne mrholit.
Zastavujeme u Ribeira da Janela – ikonických skalních věží vystupujících z oceánu. Parkování je zde zase naprosto v pořádku. Zastavujeme se v místním krámku na kávu (která btw není vůbec dobrá :D) a pokračujeme k vyhlídce.
V kombinaci s vlnami a tmavším světlem to působí velmi dramaticky. Je taky dobré počítat s tím, že tady už je turistů víc.
Miradouro dos Pombais – západ slunce
Den zakončujeme na vyhlídce Miradouro dos Pombais.
Nachází se zde vyhlídkové místo, kde se dá pohodlně dojet autem. My jsme ale těsně před koncem odbočili doleva na boční vyhlídku, kde jsme byli naprosto sami s nádherným výhledem. Právě na tomto místě vedla daleko po obvodu skalních útesů leváda, kudy jsme kousek popošli a na jednom místě si užili zhruba hodinový západ slunce a udělali pár fotek.
Třetí den projíždění ostrova křížem krážem
Tenhle den jsme pojali o něco klidněji – po dvou nabitých dnech jsme chtěli trochu zpomalit, ale zároveň vidět další krásná místa, která Madeira nabízí.
Monte Palace Tropical Garden
Hned ráno vyrážíme do botanické zahrady nad městem Funchal – Monte Palace. Zahrady jsou obrovské a můžeš tady najít:
- exotické rostliny z celého světa
- jezírka s koi kapry a vodopády, labutě a plameňáky
- japonské zahrady s typickými mostky
- kamenné cesty lemované azulejos (typické portugalské kachličky)
- muzea s minerály a moderního umění
👉 Vstupné se pohybuje kolem 15 €.
Hned u zahrad narazíš na něco, co jinde na světě jen tak neuvidíš. Typické madeirské „sáně“. Dva muži v bílém oblečení a slamácích tě posadí do proutěného koše a povezou tě dolů po cestě. Sáně řídí jen pomocí svých bot. Je to tradice z 19. století, kdy to byl běžný způsob dopravy z hor dolů do města. My jsme tuto atrakci pouze viděli při cestě do zahrad.
Doca do Cavacas Natural Pools – koupání v lávových bazénech
Odpoledne jsme si chtěli dát zasloužený relax, a to by nebyla dovolená bez koupačky v moři. Tyhle přírodní bazénky jsou vytvořené v lávových skalách přímo u oceánu. Vlny sem přitékají a přirozeně vodu obměňují.
👉 Vstupné je kolem 5 €
👉 Najdeš tu zázemí – sprchy, lehátka, převlékárny
Voda byla osvěžující (čti: studenější 😄), ale ten pocit koupat se přímo v oceánu, chráněný skalami, byl super. Zrovna nám vysvitlo i sluníčko, takže koupačka byla velmi příjemná. Chvílemi se však zvedaly vlny tak silné a obrovské, že museli plavčíci odehnat návštěvníky od hrany skal, protože silný proud přetékající vody byl nebezpečný a mohl by někoho „vytáhnout“ z bazénků do obrovských vln narážejících do skal. Dávej tady určitě pozor a poslouchej příkazy plavčíků pro tvé vlastní bezpečí.
Miradouro da Raposeira
Pak jsme nasedli do auta a vyrazili dál objevovat ostrov.
Zastávka na vyhlídce Raposeira byla top. Přesně takové vyhlídky máme nejradši – žádné davy, jen ticho, vítr a výhledy na dramatické pobřeží.
Madeira má spoustu „miradouros“ (vyhlídek) a často stačí jen zastavit a rozhlédnout se – a máš pocit, že stojíš na konci světa.
Farol da Ponta do Pargo – západ slunce u majáku
A to bychom nebyli my, abychom na západ slunce zase neodjeli na druhou stranu ostrova. Proto jsme zamířili k majáku postavenému na útesu nad oceánem.
Většina lidí zůstává přímo u majáku u zídky, ale my jsme se vydali kousek dál na útes, abychom unikli uřvanému davu mladých lidí, kteří se na západ přišli podívat taky.
Našli jsme si vlastní místo, samozřejmě daleko od srázu. Žádní lidé. Jen my, oceán, svačinka a západ slunce nad oceánem.
Místo, kam se chceme jednou vrátit
Na konci těch pár dní nám dochází jedna věc – Madeira se nedá „jen tak projet“.
My jsme ji během tří dnů projeli opravdu skrz naskrz. Viděli jsme hory nad mraky, levády schované v džungli, divoké útesy padající do oceánu, vodopády i klidné schované vyhlídky, kde jsme byli úplně sami. Vykoupali jsme se v oceánu, viděli delfíny a vorvaně a jedli tradiční portugalské pastel de nata každý den.
Každý den byl jiný. Každý den měl jinou energii. A i když jsme se snažili stihnout co nejvíc, stejně máme pocit, že to byla jen malá ochutnávka z toho, co vše tenhle ostrov nabízí.
Odjíždíme s hlavou plnou zážitků, s respektem k přírodě, která je tady opravdu nádherná… a s pocitem, že se sem jednou chceme vrátit na delší dobu a projít víc stezek, víc levád a objevit další skrytá místa.
Ale naše cesta tím vlastně nekončila.
Z Madeiry jsme se totiž přesunuli rovnou do Lisabonu, kde jsme strávili další dva dny objevováním města a hlavně jeho okolí.
👉 V dalším článku tě vezmeme právě tam: Lisabon, obří vlny v Nazaré a nejkrásnější Ursa beach.
