Norsko. Konečně.
Norsko bylo na mém wish listu už několik let. A stejně dlouho jsem se snažila přesvědčit Dominika, že bychom se tam prostě měli vydat. Nakonec se mi to podařilo. A protože když už, tak už, rozhodli jsme se Norsko poznat trochu po svém – autem, se dvěma psy a s plánem spát přímo v autě.
Na cestu jsme si proto naše auto trochu upravili, aby v něm bylo možné několik dní fungovat a hlavně pohodlně spát. Tomu, jak jsme to celé vymysleli, se budu věnovat v druhé části.
Norsko je obrovské. A čím víc o něm člověk čte a kouká na fotografie, tím víc si uvědomuje, že na jednu cestu se toho vlastně ani nedá stihnout tolik, kolik by chtěl. My jsme navíc tentokrát nevyrazili za náročnými hikovacími výpravami. Chtěli jsme si především projet kus Norska, zastavovat na krásných místech a užívat si samotnou cestu.
I proto jsme vynechali některá z nejznámějších míst, jako je třeba Trolltunga. Mnohem víc nás lákalo jen tak jet, zastavit, když nás něco zaujme, a nechat se překvapit tím, co se objeví za další zatáčkou. Samozřejmě mapu jsem měla projetou a směr trasy zhruba naplánovaný.
A že bylo na co koukat. Západní Norsko nás naprosto uchvátilo. Mohutné fjordy, ledovce, hory a obrovské vodopády, které se byly doslova na každém kroku. Krajina se neustále měnila a místy jsme měli pocit, že jsme se ocitli někde v jiné zemi, na jiné planetě.
Článek jsem se rozhodla rozdělit minimálně na dvě části. V té první vás vezmu na samotný roadtrip. Nebude to přesný itinerář, ale spíš naše vzpomínka na cestu a tipy na místa, která podle nás stojí za zastavení.
Druhá část bude o něco praktičtější – povím vám čím jsme jeli, jak jsme si auto upravili na spaní, jaká byla samotná cesta do Norska, kolik nás celý výlet stál, jak jsme řešili jídlo, spaní a fungování v autě a samozřejmě také jaké to bylo cestovat po Norsku se dvěma psy.
A přestože jsme tentokrát projeli jen část Norska, už teď je nám jasné, že tohle nebyla naše poslední návštěva. Norsko si nás získalo natolik, že se sem určitě chceme vrátit. A příště bychom se rádi vydali ještě mnohem víc na sever – až na Lofoty.
Tak pojďte s námi projet kus Norska.
Z Ostravy až k norským fjordům
Celkem jsme najeli cca 4300 km a na trase jsme strávili 10 dní. Z Ostravy přes Polsko trajektem do Švédska. Podél západního pobřeží Švédska jsme se dostali do norského hlavního města Oslo a dále jsme pokračovali na západ směr Bergen projet norské fjordy, jezera a vodopády. První část naší trasy vedla po silnici číslo 7, která nás zavedla až k Hardangerfjordu. Po několika dnech jsme se přesunuli k Sognefjordu a poté k Nordfjordu.
První noc v Norsku: Haugastøl
První spaní na západu Norska jsme absolvovali v oblasti Haugastøl, kde jsme dojeli přes město Geilo. Ve městě bylo příjemných 14-16 stupňů. Bohužel to, že stoupáme a snižuje se teplota, nám došlo až když jsme už kus cesty ujeli. Nahoře se teplota snížila na nějakých 5 stupňů a velmi foukalo. První noc, tak byla trochu mimo naši komfortní zónu.
První vodopády a fjord: Haugastøl -> Skare
Druhý den jsme vyjeli směr město Odda a už po cestě nás čekaly první vodopády. Jako první jsme dojeli ke známému vodopádu Vøringsfossen, kde můžete klasicky zaparkovat na velkém veřejném bezplatném parkovišti, ze kterého dojdete pár metrů k první vyhlídce na vodopády. Od hlavního vyhlídkového místa vede cestička dolů na další vyhlídku a k dalšímu vodopádu. Abyste se dostali na druhou stranu propasti, je nutné projít po úzkém pěším mostě tvořeném schodištěm. Tento vodopád byl extrémně vysoký a neuvěřitelný, ale nebyl tam jen tento jeden. Bylo jich tam hned několik. Zároveň údolí s řekou, do kterého vodopády padaly, vypadaly neskutečně.
Další zastávkou bylo Údolí vodopádů. Zaparkovali jsme na parkingu Husedalen valley parking a s menší dešťovou přeháňkou jsme se vydali směrem první vodopád Tveitafossen. Vzhledem k počasí jsme se rozhodli, že skončíme hned u prvního vodopádu a posunem se zase dále blíže k Oddě. U prvního vodopádu se nachází vyhlídka hned u vodní elektrárny a dá se dále turistickou cestičkou pokračovat k dalším ze čtyř vodopádů.
Co nás ale překvapilo nejvíce bylo, jak snadno dostupné všechny tyto místa jsou. A také, asi díky nepříznivému počasí, jsme se nesetkávali s davy turistů, ale každé z těch míst jsme měli možnost mít vždycky alespoň na chvilku sami pro sebe.
Vlastně už jen samotný roadtrip byl skvělým zážitkem, protože i z auta jsme koukali, co vše vidíme. Stačilo jen jet a koukat kolem sebe. Někdy jsme ani nevěděli, kam koukat dřív. Bylo to neskutečné.
Po cestě z Údolí vodopádů směrem k Oddě lze vidět spoustů vodopádů i na druhém břehu fjordu. A co víc samotný pohled na fjord a hory je úchvatný. Na této cestě je i odpočívadlo (REST AREA AND VIEWPOINT Espenes), kde doporučujeme zastavit. Je velmi zajímavě postavené, jsou zde veřejné toalety zdarma a také krásné výhledy na fjord a protější břeh.
Po projetí skrz Oddu jsme se vydali dále směrem k vodopádu, který jsme si nemohli nechat ujít. Låtefossen protéká skrz silnici pod vystaveným mostem a částečně tvoří řeku, která dále teče směrem k Oddě. Dá se zde zaparkovat, ale oproti jiným místům, toto bylo celkem dost frekventované. Za zastávku to ale určitě stojí, protože ten pohled je opravdu neskutečný. A vzhledem k našemu přeháňkovému počasí jsme měli možnost vidět nad tímto vodopádem i duhu, která celému zážitku dodávala úplně jiný rozměr. Spací spot jsme si našli nedaleko u městečka Skare.
První fail aneb nedokončený výšlap na epické místo: Skare -> Jondal
Na další den jsme měli naplánovaný epický výšlap. A ne neměla to být Trolltunga, ale vrchol Hanekamb. Bohužel z tohoto místa žádné fotky nemáme, jelikož jsme se na vrchol nedostali. Udělali jsme totiž tu chybu, že jsme se nepodívali, kde opravdu začíná oficiální start trasy a vyšly z jiného místa (po nejtěžší trasy, která byla špatně značena, jelikož tama asi moc lidí nechodí). Tudíž v polovině trasy, když jsme začali bloudit, jsme se rozhodli to vzdát a sestupovat zpátky dolů k autu.
Útěchou pro nás byl i tak krásný výhled na fjord a pohled na ledovcové vodopády padající shora. Kdo tenhle výšlap zvládl nejhůř, tak byl Domino a Turbo. Domino psychicky a Turbo fyzicky, kdy se nám hned na začátku trasy začal vlivem vyšší teploty a stresu z přechodu přes ovce přehřívat. Dost času jsme tak strávili v lese ve stínu při čekání, až se Turbík vrátí do pohody a zklidní.
Po neúspěšném výšlapu jsme se rozhodli, že fjord objedeme na druhou stranu, najdem sprchy, doplníme vodu a najdeme si nějaké hezké místečko na spaní. Dojeli jsme do přístavu v městečku Herand, kde jsme objevili veřejné zařízení, kde se nacházeli toalety zdarma, můžete si zde načepovat pitný vodu a zároveň se zde nachází sprchy za menší poplatek. U sprch je potřeba si stáhnout appku GoMarina, přes kterou si můžete zaplatit a tím odemknout sprchu na 10 minut za poplatek 50NOK.
Dále jsme pak dojeli do města Jondal, kde jsme si našli super spot na spaní a odsud jsme se ráno přesunuli trajektem na druhou stranu fjordu.
První přejezd trajektem: Jondal -> Aurland
Musím říct, že tenhle spot na spaní byl skvělý. Velká plocha, kterou jsme měli jen sami pro sebe. V údolí mezi horami, dál od hlavní silnice, takže tam byl i klid.
Ráno jsme se klasicky pobalili a vyrazili zase po úzké cestě zpět k přístavu. Před trajektem jsme se zařadili do řady čekajících aut. Před cestou do Norska jsme si auta zaregistrovali do systému Autopass, díky kterému je snazší účtování jednotlivých mýt a poplatků za trajekty. Při nájezdu na trajekt si pracovník pouze naskenoval naši spz do telefonu a my se mohli nalodit.
Trasa Jondal – Tørvikbygd trvá zhruba 20 minut a trajekt jezdí v průběhu celého dne co 30-60 minut. Jízda pro osobní auto stojí necelých 200 Kč a zaúčtování nám dorazilo do Epassu. Na místě jsme tak nic nemuseli řešit.
Po vylodění jsme se domluvili na cíli, kam chceme ted den dojet a vyrazili. Vlastně jsme to tak měli každý den. Vždy jsme si řekli, do jakého města nebo oblasti chceme dojet a v průběhu dne jsme pak zastavovali na náhodných nebo předem domluvených spotech. Což pro někoho možná může znít nudně. Celý den sedět v autě. Ale pro nás i ta cesta byla cíl. Máme rádi roadtripy, jezdit po okolí a zastavit, kdy se nám chce.
Jedna z těch větších zastávek ten den byla u vodopádu Steinsdalsfossen. Kousek od něj je velké veřejné parkoviště, z kterého vede chodník až pod samotných vodopád. U něj je také kavárna a obchod se suvenýry. Už z téhle samotné informace musíte poznat, že na místě bude hodně turistů. „Naštěstí“ pro nás zrovna v tento den dost poprchávalo, a proto jich tady ani tolik nebylo, kolik jsme očekávali. Vodopád je nádherný a obrovský a velký bonus je procházka přímo pod ním.
Můžete hádat, kolik vodopádu jsme ten den viděli. Opravdu hodně. Jen podél samotné silnice jich je několik. A další zastávka byla u Skjervsfossen. Tady už nám pršelo dost. To je tak, když si pro tuhle dovolenou vyberete hlavní sezónu, kdy má být největší šance na hezké počasí a ono se to zrovna ten rok nepovede.
Skjervsfossen je krásný vysoký vodopád. Nahoře je parkoviště s designovými toaletami. A dolů pod vodopád se dá dojít malou procházkou po kamenitých schůdcích. Myslím si, že hlavně díky dešti, jsme tady byli úplně sami.
Po cestě jsme narazili i na pěknou soutěsku Bordalsgjelet Gorge. Byla to jen krátká zastávka, jelikož z parkoviště na konec chodníčku v samotné soutězce je to tak 4 minuty.
A aby nebylo vodopádů málo, další zastávka byla u Tvindefossen. U něj je taky parkoviště, kavárna a dokonce placené záchody, což už o něčem vypovídá. Vodopád je krásný a elegantní, ale v případě hezkého počasí si umím představit, že tady bude narváno.
Namířeno jsme měli do města Flåm, ale bohužel se nám tady nepodařilo najít místo, kde bychom mohli přespat. Tak jsme se vydali ještě dál, už trochu zoufalí, protože začínalo být pozdě. Dojeli jsme do městečka Aurlandsvangen, kde to se spoty na spaní nebylo o moc lepší a tak jsme se rozhodli risknout a vyjet směr známé vyhlídce Stegastein. Kdo tam už byl tak ví, že nahoru vede úzká příkrá klikatá cesta, a to našemu zoufalství moc dobrého nepřidalo. V kopci za jednou zatáčkou jsme naštěstí objevili menší travnatou plochu, kde to vypadalo kempovatelně, a proto už trochu víc zoufalý Domino zavelel, že zde dnes spíme.
Jak jsme málem přišly o stan: Aurland -> Breimsvatnet
Ráno jsme se probudili do obrovské mlhy. A tak jsme si říkali, že ani nemá cenu vyjíždět zbytek toho svahu na vyhlídku. Ta se ale k našemu štěstí během snídaně trochu roztrhala a i z našeho spotu se nám otevřel úžasný výhled na fjord. Tak jsme posnídali, pobalili se a dali jsme tomu šanci. Každopádně když jsme vyjeli nahoru k vyhlídce Stegastein, tak tam na nás čekala akorát tak hustá mlha a autobus plný turistů, tak jsme zase jeli dál.
Sjeli jsme zpátky dolů do Aurlandu a následně nás čekala cesta nejdelším silničním tunelem na světě Lærdalstunnelen. Tunel je dlouhý 24,5 km, je rozdělen na víc částí, mezi kterými jsou nasvícená odpočívadla.
Z tunelu jsme vyjeli do krásného počasí, zelených kopečků a podél řeky jsme dojeli do městečka Lærdal. Tady jsme si udělali malou zastávku v hezké kavárně Fredag & Fretland Bakeri. Doporučuji jejich výborné brownies. A kousek od kavárny je fotogenický plácek u vody vedle malého parku, s výhledem na historické dřevěné a barevné domečky a zelené kopce za nimi (Lærdal parkering. Gamlebyen).
Odtud jsme přejížděli trajektem na druhou stranu fjordu. Trasa Fodnes – Mannheller je kratší než náš první přejezd. Trvá teda cca 15 minut a výhledy z trajektu byly krásné. Cena za jízdu byla o něco levnější než předchozí.
Po cestě jsme si zase vybrali pár hezkých spotů. Ten nejhezčí za mě byl rozhodně výhled na fjord View of Fjaerlands Fjord. Zastavit se tady dá na odpočívadle, kde je nádherný výhled na rameno fjordu obklopené zelenými vysokými kopci. Přesně takovéhle výhledy jsme si v Norsku přáli vidět a konečně nám přálo počasí a tenhle výhled se nám ukázal v celé své kráse.
Poté jsme sjeli dolů do údolí a udělali si ještě malou zastávku na oběd s výhledem u vyhlídky Bøyaøyri. Ať se člověk koukal kamkoliv, tak ty výhledy byly neskutečné. Zároveň odsud už šlo trochu vidět na ledove, ke kterému jsme se později také dostali ještě blíž, jelikož tudyma je potřeba projet dalším tunelem. A před tunelem jsme se zastavili na vyhlídku na Bøyabreen Glacier Viewpoint.
Dojeli jsme až do městečka Skei, kde jsme si dali ještě menší procházku do místních kopců s výhledy na místní jezero. A po sprše, kterou jsme si zde dali na benzínce, tak jsme začali s hledáním našeho spacího spotu. Klasicky jsme s hledáním spotu začali později než jsme měli původně v úmyslu.
Jízdou od jezera z města Skei jsme se o kousek dál dostali do krásného údolí Stardalselva Valley. Údolí, kterým protékala řeka, všude se pásly stáda krav a po obou stranách se tyčily obovské kopce, plné vodopádů. Každopádně mělo to jeden háček. Všechny spoty byly bez jediného stromu a hnala se na nás nějaká vichřice. Kolektivní rozhodnutí (teda až na můj jediný nesouhlas kvůli padajícím šutrům) padlo na to, že zde jdeme kempit. Než jsme ale stihli stany pořádně přikotvit o místní balvany a navzájem o auta, tak se zvedl takový vítr, že jsme mysleli, že máme po stanu. Nějaku chvíli jsme se to snažili statečně vydržet. Panika stoupala. Psi v autě byli úplně vyděšeni. Takže při prvním náznaku polevení větru, jsme stany okamžitě shazovali a odjížděli pryč.
Nakonec jsme se dostali až k jezeru Breimsvatnet na krásný spot ve skulince lesa u hlavní cesta s výhledem na jezero a hory. Tohle místo bylo druhé nejhezčí, na kterém jsme v Norsku spali. Tak alespoň vše dobře dopadlo.
Výhled z Hoven a epický spací spot: Breimsvatnet -> Olden
Ráno po probuzení jsme teprve koukali na ty výhledy, ke kterým jsme se nečekaně dostali. Tento den nás čekal hlavní cíl cesty, který jsem věděla, že si musíme stoprocentně vyšlápnout. Hora Hoven je z míst, kam si chcete vyšlápnout. Nahoru vede i lanovka z města Loen, která patří mezi nejstrmější na světě. Nebo dojet na parkoviště Oppheim, kde zaplatíte 90NOK na celý den a můžete si to vyšlápnout po svých, tak jako my. Cesta nahoru je celou dobu asfaltová a velmi klikatá a strmá. Po cestě jsme narazili na několik stád oveček.
Nahoře je brutální výhled. Tyrkysový fjord, tyrkysová jezera, zelené hory a ledovce na vrcholcích. Je to, řekla bych, jedna z nejhezčích vyhlídek, na kterých jsem kdy byla. Na vrcholku se taky nachází restaurace a výstupní stanice lanovky. A taky se tady dá pořídit zážitek ve formě jízdy na zipline nebo via ferrata. A jelikož tady někdo byl po narozeninách (Vendy), tak dostala dárkem jízdu na ziplinu.
Každopádně tento výšlap doporučujeme všemi deseti, protože ty výhledy byly úžasné a neskutečné. Po tomhle zážitku už nás čekala jen sprcha a hledání spacího spotu, na který jsme se vydali k jednomu z jezer. Konkrétně jsme zakempili na podle mapy pláži Krokesandane. Tohle byl teprve ten spot, pod kterým jsem si celé Norsko představovala. Nádherné tyrkysové jezero, hory, ledovce, vodopády. Mělo to všechno. Mlha se držela dál. Sice nám zase trochu poprchalo, ale ten výhled vše vynahradil. Můžete posoudit z fotek. Tady jsme si přáli zůstat několik nocí a ne jen jednu.
Neuvěřitelně měnící se krajina a cesta směrem zpět: Olden -> Mjøsa
Další den ráno jsme se ještě u snídaně pořádně pokochali výhledy. Domino si natočil svůj první vstup do prvního vlogu (odkaz níže). A mohli jsme se rozloučit s tímhle top spotem a pokračovat dále, teď už prakticky směrem domů.
A hned vedle přes kopec leželo jezero Lovatnet, které jsme samozřejmě nemohli ochudit o svou návštěvu, tak jsme se zajeli podívat i tam.
Jelikož už byla sobota a čekalo nás nějakých 1100km směrem do Trelleborgu na trajekt, který nám měl jet v pondělí brzo ráno, tak jsme se rozhodli si cestu rozdělit napůl mezi sobotu a neděli. Dnešní cíl byl jezero Mjøsa. To jsme ale netušili přes jaké všechny krajiny pojedeme a že budeme chtít zastavovat na každém kroku.
Norsko nám ukázalo opravdu několik svých tváří a v některých chvílích jsme si přišli, jak na jiné planetě nebo v jiné zemi. Stačilo popojet krajinou nebo projet tunel a člověk se vždy ocitne v úplně jiném prostředí.
Po cestě jsme se zastavili hned na několika úžasných spotech. Jednou z těch zajímavých věcí byla dlouhá řeka Otta, u které jsme se zastavili hned dvakrát. Na jednom místě byla světlé tyrkysová, tekoucí a divoká. Na dalším zas víc stojatá, hluboká a tmavě tyrkysová. Zároveň jsme projížděli silnicí mezi lesy i kopci. Po vrcholcích s ledovci a černými skálami. Zastavili jsme také u ledovcového jezera, kde nám byla teda opravdu kosa. A nakonec jsme dojeli až k jezeru Mjøsa, kde jsme začali hledat spací spot.
Tady už to bylo trochu víc „civilizovanější“ nebo méně norské, nebo nám to tak prostě už víc přišlo. Vyjeli jsme si tedy trochu víc do hor, ať nekempíme úplně v civilizaci. Našli jsme si hezký spot u lesíka a dokonce poprvé za celou dobu jsme snad měli i jemný západ slunce.
Bye bye Norsko, vrátíme se: Mjøsa -> Malmö
Tady už naše norské dobrodružství prakticky končilo a my se ráno po probuzení pobalili a vyrazili směr Švédsko. Chtěli jsme ideálně dojet co nejblíže Trelleborgu, a tak jsme si za cíl dali město Malmö. To jsme si projeli, podívali se k místnímu mrakodrapu, na nádherný západ slunce na pláž a jeli na naše poslední spací místo. Tady už jsme stany nerozdělávali. Měli jsme v tuto chvíli už většinu jídla spotřebováno, takže se nám věci hezky vlezly na přední sedačky a nám tak stačilo pouze roztáhnou matraci. Ráno už jsme se pak pouze sbalili a vyrazili na trajekt.
Závěrem
Tohle byl náš norský zážitek ve stručnosti. A děkuju všem, kteří to dočetli až tady. Z Norska určitě vyjde článků víc. Chtěla bych sepsat i pár praktických věcí. Jak jsme si sestavili spaní, hledání spotů na spaní. Jaké to bylo se dvěma psy v autě. Co jsme jedli. Co sprchy, wc atd.
Níže už jen přikládám náš první vlog a zase u dalšího článku.
