Dolomity byly na našem wish listu už několik let. A letos jsme se konečně odhodlali navštívit ty ikonické ostré štíty, tyrkysová jezera a horské scenérie, ke kterým nás to táhlo.
V první části jsme se zdržovali v oblasti Auronzo, kde jsme navštívili např. Tre Cime, Lago di Sorapis nebo Monte Agudo. Strávili jsme zde tři celé dny a poté jsme se rozhodli, že se přemístíme na mapě o něco níž.
👉Dolomity v září: roadtrip I. část
Passo di Giau – výhledy, které nemají konce (se psy)
Čtvrtý den jsme si přivstali, dali si ještě ranní běh kolem „našeho“ jezera a pak už sbalili věci a vyrazili na další část naší cesty směr nové ubytování.
První zastávkou po cestě bylo horské sedlo Passo di Giau, které patří mezi nejfotogeničtější sedla v Dolomitech.
Zaparkovali jsme podél cesty a vydali se směrem k ikonické vyhlídce. Tohle místo je známé hlavně díky výraznému skalnímu útvaru – osamocené věži, která se dramaticky zvedá z krajiny (Ra Gusela). Právě na ni míří většina fotografů a turistů.
Co ale často na fotkách nevidíte, je to, že celé sedlo nabízí naprosto neskutečný panoramatický výhled. Opravdu na všechny strany. Z Passo di Giau lze vidět například masiv Tofane, Marmoladu nebo skupinu Nuvolau.
Lago di Valparola – náhodná zastávka (se psy)
Další zastávkou bylo malé jezero Lago di Valparola u průsmyku Passo Valparola, kolem kterého jsme projížděli.
Zaparkovali jsme u pevnosti Forte Tre Sassi, kde leží historické muzeum z 1. světové války. Oblast byla kdysi součástí fronty a jde to tady cítit. Dolů k jezírku vede krátká příjemná cestička. Tohle místo bylo úplným opakem všeho, co jsme do té doby zažili – nikde nikdo.
Jezírko je malé a nemá tak výraznou tyrkysovou barvu jako ostatní, ale má svoje kouzlo. Kolem jsou rozeseté balvany (pravděpodobně z dávných sesuvů), některé už částečně zarostlé.
Sedli jsme si, dali si pauzu, psi se vyčachali ve vodě a jen si užívali ten klid.
Cascata Ru de Rialt – vodopád schovaný v lese (se psy)
Po cestě jsme se ještě zastavili u vodopádu Cascata Ru de Rialt.
Auto jsme nechali dole ve městě a vydali se lesní cestičkou nahoru. Cesta je nenáročná a příjemná, ideální i jako krátká zastávka během dne.
Vodopád nás mile překvapil, byl obrovský i s vlastním jezírkem. Navíc jsme po cestě narazili na krásný výhled na Lago di Alleghe, což byl takový bonus navíc.
Ubytování ve městě Taibon
Ubytovaní jsme byli přes booking v Apartment El Cor. Tohle ubytování musíme stoprocentně doporučit. Starší majitelé byli neskutečně milí. I přesto, že moc neumí anglicky, tak se s námi snažili dorozumět. Dali nám i knížku o historii Dolomitů a další vzpomínkové předměty. Také nám nachystali menší pohoštění a láhev vína.
Apartmán byl obrovský, krásný a útulný. Přístup jsme měli i na osobní zahradu s výhledem na okolní přírodu. Psi tady nebyli vůbec problém.
Rifugio Scotoni – menší výšlap k alpakám (se psy)
Další den jsme si před hlavním programem udělali menší výlet k Rifugio Scotoni.
Vyrazili jsme z parkoviště Parcheggio Plan dall’Ega a vydali se směrem nahoru.
Cesta je rozdělená na dvě části. První část vede příjemně kolem potůčku (ideální na osvěžení pro psy). Druhá je už pořádný výšlap do prudkého kopce. Naštěstí od parkoviště je to pouhé 2 km k chatě, z toho jen půlka je do kopce.
Ale nahoře vás čeká odměna. Rifugio Scotoni je známé svou výbornou kuchyní a autentickou horskou atmosférou. Obsluha zde byla velmi milá a byli unešeni z našich psů, se kterými se chodili mazlit.
My jsme si dali kávu a jen si užívali výhledy na okolní hory. A bonusem byly pasoucí se alpaky přímo u chaty. Tohle místo má prostě kouzlo.
Seceda – ikonická „vylomená“ hora (se psy)
Hlavním cílem dne byla známá Seceda.
Dorazili jsme odpoledne kolem 14. hodiny a kvůli času i unaveným psům jsme zvolili lanovku z Ortisei. Lanovka má dvě části a ceny v září 2025 byly cca 35–40 € za osobu (zpáteční lístek) a pes kolem 10–15 €.
Už samotná jízda je zážitek – hlavně poslední úsek, kde lanovka stoupá prudce podél svahu. Nahoře bylo lidí víc, ale pořád méně, než jsme čekali asi díky ne moc slunečnému počasí a pozdější hodině. Největší množství lidí se ale hromadí poblíž lanovky, stačí popojít pár minut a máte klid.
Seceda je známá hlavně díky svému ikonickému hřebeni, který vypadá, jako by byl „vylomený“ ze země. Ale to není všechno. Výhledy do okolí na jednotlivé masivy, jednotlivé hory a louky jsou naprosto neuvěřitelné.
Na Secedu se dá dojít i pěšky z Ortisei, je to cca 10–12 km s převýšením kolem 1200 m. Je to ale celodenní výšlap, takže na ten se budeme muset ještě jednou vrátit a vyšlápnout si to.
Směr moře a zastávka v Benátkách (se psy)
Další den jsme Dolomity opustili, ale domů jsme ještě nemířili.
Po dnech v horách jsme si chtěli dopřát trochu odpočinku u moře, takže jsme zamířili směrem do Benátska a ubytovali se v oblasti kousek pod Benátkami.
První den jsme jen odpočívali na pláži. A druhý den jsme vyrazili na výlet do Benátek.
Auto jsme nechali na parkovišti (cca 25–30 € / den v roce 2025) a využili místní mhd zvané People Mover (cena cca 1,5–2 € – 2025), který vás rychle přiblíží k centru.
A co dělat v Benátkách?
- projít se úzkými uličkami a kolem kanálů bez cíle
- sednout si v restauraci na italské těstoviny nebo pizzu
- dát si pravou italskou zmrzlinu nebo dezertík Cannoli
- posedět u vody a sledovat lodní provoz
My jsme zde vyrazili schválně k večeru, abychom si tady užili západ slunce u vody s výhledem architekturu města. Ta atmosféra tady je krásná. A úplnou náhodou jsme viděli i lodní hasiče projíždět kanálem – další malý, ale zajímavý moment.
Závěrem – proč si Dolomity zamiluješ
Dolomity nás naprosto okouzlily.
Není to jen o těch nejznámějších místech jako Tre Cime nebo Lago di Braies. Ta skutečná krása je v tom, že úžasné výhledy máte doslova na každém kroku.
Zároveň je to Itálie a kdo by nemiloval italskou gastronomii a taky jejich pohodu.
A i když jsou některá místa turisticky vytížená, pořád tu najdete spoustu koutů, kde budete úplně sami.
My jsme rozhodně nebyli naposledy. Na seznamu nám zůstalo ještě spoustu míst, které jsme nestihli (jako např. Monte Piana, Val di Funes, Cinque Torri, Santa Maddalena, Lago di Fedaia nebo Val Canali).
A možná je dobře, že jsme všechno nestihli. Alespoň máme důvod se vrátit.
